Přijmout porod takový, jaký je

Chtěla bych s vámi opět sdílet jeden porodní příběh. Příběh, ve kterém hraje zásadní roli přijetí porodu takového, jaký skutečně je, bez očekávání a představ a se vším, co k němu patří. Je to příběh mladé ženy, kterou jsem doprovázela u jejího prvního porodu. Téma přijetí porodu mi leží v hlavě už delší dobu. Stále jsem přemýšlela, co k tomu napsat, jak to vyjádřit... Tento příběh to, myslím, dokonale vystihuje.

První slabší děložní stahy se začínají hlásit brzy odpoledne a navečer postupně zesilují a přechází v delší porodní vlny. Kolem půl jedenácté večer žena přijíždí do porodnice. Je velmi radostně naladěná. Na příjmovém vyšetření je branka je otevřená na 2 prsty. Žena ovšem čekala o něco lepší výsledek. Děložní hrdlo je ale již pryč a jako prvorodička má za sebou první důležitou fázi, aby se děloha mohla postupně otevírat a pustit miminko ven.

Porodní vlny na porodním sále dále zesilují a s nimi i nepříjemné křížové bolesti. Miminko je v méně výhodném zadním postavení. Za další dvě až tři hodiny, během kterých pracujeme na lepším uvolnění a úlevě od křížových bolestí, je branka otevřená na 4 prsty. Žena prožívá další zklamání. Říká, že si porod představovala jinak. Je překvapená silou porodních vln. Čekala, že to půjde lépe a děložní čípek se bude otevírat snadněji. Začíná to vzdávat a pochybovat, že vůbec zvládne porodit. Je si vědoma toho, že je před ní ještě kus cesty, než bude miminko venku. „Nééé! Já už nechci! Zastavte to. Nezvládnu to….“ Aktivita dělohy postupně slábne, intervaly mezi stahy se prodlužují. Nepřináší to ale velkou úlevu. Tuší, že porod musí zesílit, než se miminko narodí a to nechce. Porodu se brání. Nejraději by jej nějak „vypnula“ a šla domů spát...

„Zkus přijmout svůj porod takový jaký je, se vším, co se ve tvém těle děje. Tvoje tělo má velikou sílu, díky které se rodí tvé dítě. Nebojuj s ní. Nebraň se jí. Zkus ji přijmout a nechat ji působit,“ zkouším ji navést. Zajímá se, jak na to a zkouší s novým přístupem pracovat. „Nééé. Nééé. Já už nechci,“ se během několika následujících porodních vln postupně mění na „Anóóó. Anóóó. Tááák.“ A když se ještě občas ozve „nééé“, tak hned potom následuje „Anóóó. Já to zvládnuuu.“ Porod najednou znovu začíná nabírat na obrátkách. Intervaly mezi stahy se opět zkracují a vlny zesilují. A žena je opět velmi pěkně zvládá. Dřívější myšlenky na tlumení bolesti pomocí léků, jsou pryč. Důvěřuje sobě, svému tělu, miminku a každou porodní vlnu vítá radostným přijetím. Nebrání se polohám, ve kterých jsou vlny silnější a delší. Mám radost, jak to během velmi krátké doby zvládla pěkně proměnit.

Po dalších dvou hodinách už jde jedna vlna za druhou. Pauzy mezi stahy jsou minimální. Porodní asistentka zjišťuje, že děložní čípek je plně otevřený. Po několika dalších stazích přichází tlaky na konečník a z pochvy se ven vyklene "bublina" vaku blan s plodovou vodou. Miminko je na cestě ven. Jsou to jen tři hodiny, co byla branka na 4 prsty a miminko v zadním postavení!

Žena se přesunuje na porodní lůžko. Protržení klenoucího se vaku blan z pochvy je jediným zásahem během porodu (žena s ním souhlasí). Na porodním lůžku střídá polohu ve dřepu a ve vzpřímeném sedu jako na porodní stoličce. S každou porodní vlnou stále volá své „anóóó“. To vzbuzuje radostné reakce a uznání od zdravotníků, kteří plně respektují porodní přání ženy. Po domluvě s porodní asistentkou nahřívám hráz - ta po porodu zůstává celistvá, i když k nějakému povrchovému poranění rodidel dochází. Brzy se objevuje šošolka hlavičky a pomalu se s každým zatlačením posunuje směrem ven. Čerstvě narozenou holčičku maminka dostává na břicho. Trpělivě se čeká na dotepání pupečníku. Holčička je po porodu velmi aktivní a krásně se v kontaktu kůže na kůži přisává a kojí až ke spokojenosti. Žena je ráda, že svůj porod nevzdala, překonala své pochyby a porod krásně zvládla.

Velký dík za vstřícnou a respektující péči a spolupráci patří lékařce, porodní asistence i dětské sestřičce jilemnické porodnice. Byly opravdu skvělé a také díky tomu si žena odnáší dobrou zkušenost z porodu. Takový přístup zdravotníků bych moc přála každé ženě.

A jak je to s tím pozitivním naladěním a očekáváním?

Pozitivní naladění na porod je určitě velmi dobrá a užitečná věc. Může ženě pomoci zbavit se obav, strachů a nervozity z porodu. Pozor ale na očekávání a představy, které mohou být zdrojem zklamání a pocitu selhání nejen běhen porodu, ale i v poporodním období. Někdy se mnou ženy sdílejí zkušenost, že se řadu týdnů či měsíců chystaly na to, že budu mít krásný, snadný, hladký, rychlý… nebo dokonce bezbolestný porod. Udělaly pro to všechno možné. Ale ono to nakonec bylo jinak…

Zkusme porod přijímat takový, jaký je. Pozitivně se na porod ladit. Ale neupínat se na žádné konkrétní představy a očekávání. Přijmutí toho, co se během porodu v našem těle děje, může velmi dobře pomoci porod dobře zvládnout, i když pro nás zrovna není snadný, hladký, rychlý a bezbolestný. Skutečné přijetí nám může pomoci vlastní vnímání i průběh porodu opravdu proměnit a projít touto cestou s pocitem, že jsme ji dobře zvládly, ať už je snadná nebo náročnější.

Přijímat porod se vším, co se v mém těle děje, je jako vstoupit do silného proudu řeky a nechat se jím nést. Nebojovat s ním. Nebránit se mu. Nesnažit se ho zastavit nebo změnit. Přijmout jej takový, jaký je. Je to proud, který ke mně přináší mé dítě.